Ze soudní judikatury vyplývá zajímavý fakt, že dluhy jsou z moci úřední odpouštěny i lidem odsouzeným za podvody a krádeže, nejen tedy nešťastníkům bez ekonomických znalostí a bez práce. Ochrany před exekucemi se tak paradoxně dostává i defraudantům a zlodějům, neboť soudy jim schvalují tzv. osobní bankrot, tedy oddlužení. Věřitelům vrátí jen 30 % toho, co skutečně dluží, a to ještě v měsíčních splátkách po dobu pěti let. K dražbě majetku dlužníků přistupují soudy jen výjimečně.
Soudy věří dlužníkům
Podle insolvenčního zákona platí, že „soud má sledovat především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů“. Ve skutečnosti je podmínka poctivého záměru dlužníka u soudů vnímána velice relativně a závěr o jejím naplnění či nenaplnění vychází pouze ze subjektivního hodnocení soudem. Pokud dlužník usiluje o povolení oddlužení, nelze podle soudů u něj konstatovat nepoctivý záměr, a to ani například tehdy, když byl v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen za krádeže aut páchané v organizované skupině, nebo například shledán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Podle celé řady usnesení našich soudů a jejich odůvodnění, není podvod, úvěrový podvod či dokonce odsouzení za krádeže automoticky důvodem pro zamítnutí schválení oddlužení. Soudy nezkoumají (ani nemají jak), zda žadatel o osobní bankrot ve skutečnosti nepracuje načerno nebo zda nevyvádí peníze mimo insolvenci.
Ministr Pelikán chce odpustit vše
Častým jevem je zakrývání peněz, které dlužník získal z půjček, jež nevrátil. Děje se to například darovací smlouvou, tedy že něco převede, ačkoliv k tomu nemá odpovídající příjmy. R.Pelikán má v úmyslu pravidla osobních bankrotů ještě více změkčit, a to za situace, kdy osobní bankroty mnozí lidé účelově zneužívají i k úvěrovým podvodům. Je to evidentní snaha za každou cenu snížit celkovou zadluženost lidí v Česku bez ohledu na spravedlnost a oprávněné nároky věřitelů.
Dokonce se uvažuje o návrhu, že dlužníci by nemuseli platit minimálně ani třicet procent pohledávek, aby se jim dostalo ochrany před exekucemi. Stačilo by jim zaplatit náklady insolvenčního řízení. To by znamenalo stoprocentní odpuštění dluhů, což je výsměch morálce a poctivým občanům. Je sice dobře, že by se pomohlo nešťastníkům, kteří se někdy do dluhů dostali ne vlastní vinou. Ovšem představa, že odsouzení podvodníci, kteří z melouchů a ulitých peněz nebudou již muset vracet věřitelům ani korunu a ještě to budou mít posvěcené zákonem, je pro běžného občana nepřijatelná.
