Loňský rok byl nejen ve znamení covidu, ale také štíhlejších nákladů na pracovní cesty. Loni se totiž díky videokonferencím povedlo ušetřit stovky milionů.
Pocit z osobních schůzek nic nenahradí. Videokonference se tomu sice snaží přiblížit, ale mají k tomu opravdu daleko. Na druhou stranu ale šetří spoustu peněz, což dokazují i čísla ze státních rezortů.
Nižší výdaje
Pracovní cesty jsou nedílnou součástí pracovní náplně některých státních úředníků. Není se tedy čemu divit, že i na tuto položku je vyhrazený poměrně vysoký rozpočet. Pokud se podíváme na rok 2019, tak jen za náklady na vnitrostátní nebo zahraniční pracovní cesty zaplatil stát 835 milionů korun. Loni to bylo téměř o čtvrtinu méně, tedy 649 milionů korun.
To sice může znít optimisticky, ale pokud se podíváme na počet vykonaných pracovních cest, čísla příliš nesedí. V roce 2019 bylo vykonáno 48 pracovních cest, zatímco loni pouze 22 tisíc. Zbytek se pak odehrál v online prostoru skrze videokonference nebo telefonáty. Menší počet pracovních cest se sice podepsal na výdajích, ty ale neklesly úměrně počtu vykonaných cest.
Nejvíce stojí ministerstvo zahraničí a obrany
Pronájem videokonference tedy ušetřil spoustu peněz, ale zřejmě ne tolik, jak se čekalo. Největší část z celkového rozpočtu si ukouslo ministerstvo obrany a zahraničí, které převyšují výdaje ostatních dvanácti ministerstev. Jen bez započítání těchto dvou vysokých výdajů činil jejich účet z roku 2019 155 milionů korun. Právě tady ale videokonference ušetřily nejvíce. Výdaje totiž klesly téměř čtyřnásobně.
Tyto výdaje jsou ale vcelku pochopitelné. Ministerstvo obrany totiž proplácí cesty více než třiceti tisícům osob, mezi které patří i příslušníci armády. I proto výdaje tohoto ministerstva za minulý rok příliš neklesly. Výdaje z loňského roku totiž oproti tomu předloňskému klesly pouze o 40 milionů korun. Loňský účet pak činil 476 milionů korun.
