Existuje spousta důvodů, proč nezačít podnikat. Je mnoho lidí, kteří mají svůj sen o vlastním byznysu, ale nikdy ho neuskuteční a je to tak v pořádku. Záměrně jsem napsal sen, protože mezi snem a cílem je rozdíl. Lidé mají jenom sen, nepříliš propracovanou představu. Cíl je již představa jasnější a tu má málokdo, byť si to často nemyslí a bývají pak překvapeni detaily, které je potřeba k uskutečnění jejich cíle vyřešit.
Je ale také nemálo lidí, kteří něco umí a podnikat by mohli. Mohli by mít byť jen svou vlastní živnost v oboru, v němž jsou dobří. Mohli by bát úspěšní, ale nikdy podnikat nezačnou.
Velmi častým důvodem je nejbližší okolí. Lidé v okolí mívají často tu schopnost odrazovat své blízké od onoho velkého rizika vlastního podnikání. Považují to za správné, protože cítí, že tak své milované, příbuzné a kamarády chrání.
Dalším důvodem je pochopitelně strach z vlastního neúspěchu a strach z okolního nebezpečného světa. Obojí spolu trochu souvisí, jelikož vlastní strach z neúspěchu je často přímo napojen na vnější vlivy: Krachující ekonomiku, slábnoucí trhy a slábnoucí kupní sílu obyvatelstva. O nabízené služby nemusí mít nikdo zájem, nikdo si nebude kupovat už za pár měsíců kupovat tyto výrobky apod.
Dovolím si citovat z knihy “Bohatý táta, chudý táta”, jejímž autorem je Robert Toru Kiyosaki:
“Nebe padá. Nebe padá.” Většina z nás zná příběh o malém kuřátku, které běhalo po statku a varovalo všechny před hrozící zkázou. Všichni známe podobné lidi. Ale i v každém z nás je takové malé kuřátko.
Jak jsem již řekl dříve, cynik je ve skutečnosti malé kuřátko. Všichni se staneme malým kuřátkem, když strach a pochyby zahalí naše myšlenky.
Všichni máme pochybnosti. “Jsem hloupý.” “Nestačím na to.” “Ten a ten je lepší než já.” Nebo nás naše pochybnosti často paralyzují. Hrajeme si na “Co když?” “Co když se ekonomika zhroutí hned po tom, co investuji?” Nebo “Co když se mi to vymkne z rukou a nebudu schopen peníze splácet?” “Co když věci nepůjdou tak, jak jsem plánoval?”
Znal jsem pár lidí, s nimiž se už nějakou dobu nestýkám, kteří byli šikovní. Jeden z nich zahodil svou práci a šanci na úspěch pod vlivem konce světa. Skutečně byl přesvědčen o tom, že nemá smysl se o něco snažit, něco začínat a něco budovat, protože konec světa jistě musí být, jak napovídá tolik indicií. Další intenzivně věřil tomu, že se musí stát něco se současným systémem. Kapitalismus je neudržitelný, dojde zase k nějakému převratu. A podobně.
Je smutné, že se člověk nechává ovlivňovat tolika negativními myšlenkami. Nevyužívá příležitostí a možností a nemluvím zde pouze o vlastním byznysu jako takovém.
I řemeslná živnost je mnohem zajímavější životní činnost než dělat tu samou práci v zaměstnaneckém poměru. A ztratit se v tomto případě zase tolik nedá.
